V hlavě prázdno, jakoby někdo vše vymazal, vzpomínky, zážitky, pocity i myšlenky. U srdce je cítit jen nepatrný náznak života, který udává pravidelný rytmus, sis je velmi pomalý a chvílemi to vypadá, že se jednou, brzy, určitě zastaví. Tělo se nevzpírá, jen nechce moc spolupracovat, převládla lenost a otupění z neskutečné bolesti. Bolesti, která byla způsobena opuštěním a následném zlomení srdce. Ta dívka, která to prožívá, nemá moc chuti do života. Všecha síla a nadšení z ní v jednom kratkém momentě vyprchali. Vše co dosud bylo krásné, vše co tak moc milovala, bylo ztraceno a zničeno, bez jakékoliv možnosti návratu.
Smysl života se zrácí a pokládá si otázku, zda-li má ještě nějakou cenu tady setrvávat. Její srdce bylo rozdrobeno na několich malých kousků, které se už nikdy bez škody a bolesti nedají spravit. Již po celý její život zůstane velká jizva a bolest v jejím nitru, v srdci, bez kterého nikdo z nás nemůže existovat. Chtěla by věřit ptáčkům a andělům stražným, co ji šeptají do ucha, že bude lépe, ale jako by v ní něco umřelo. Touha a radost, víra v dobré konce a pohádky. Ztráta iluzí a jejich nahrazení strachem, smutkem a neskutečnost bolestí, která ji pomalu užírá zevnitř. Bolest v kterou marně doufá, že buď od ní nadobro odejde a nechá ji dál spokojeně žít, či ji nakonec pohltí a v poklidu nechá odejít na jiný svět, možná horší, možná lepší. To se však nikdy nedozví a nezbývá ji nic jiného než jen čekat...





