close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
"Víš, co je smutek? Sedět sám v pokoji a čekat na někoho, kdo už nepřijde."

Prázdnota

21. dubna 2009 v 18:14 | Lucia |  Myšlenky a pocity



http://image034.mylivepage.com/chunk34/702414/959/schovan%C3%A1%2044.jpg

Prázdnota duše i těla prostupuje nás, ať se nám to líbí či nikoliv. Chceme tomu uniknout, ale nemůžeme. Nedokážeme to. Nejsme na to dostatečně silní. Propadáme se do propasti nicoty, kde ani tma není. Myslím, že prázdnota je jeden z nejhorších pocitů, jaký nás může pokat a jaký jsme schopni cítit.

Prázdno těla, nutkavý pocit někoho obejmout a ucítit teplo jeho těla. Pocit uvnitř nás, který nás hřeje a nadnáší naše tělo, při pouhém doteku od milované osoby. Dotyk, který tolik znamená a vysvětluje. Dotyk, který nám dává pocit bezpečí a jakousi neviditelnou jistotu, že bude líp. Dyť jak se říká, obejmutí Tě nic nestojí, ale pomůže mnoha lidem. Objímáme se vlastně pořád a neustále. Pro pocit bezpečí? Z lásky k tomu druhému? Či pouze z lidské přirozenosti. Uvědomili jste si vlastně někdy, že asi neexistuje jedinný den ve vašem životě, kdy jste se nikoho nedotkli? Člověka, či svého milovaného zvířátka? Stále o tom přemýšlím, jak je to možné, ale opravdu to tak je. Není den bez dotyku, ať už nám příjemného či nikoliv. jak zvláštní, že? Asi jsme stvořeni pro sebe a pro pocit vzájemné blízkosti.

Prázdno duše, pocit, který se nedá jen tak zničit a pohřbít do země. Pocit, který nás doprovází všude. Máme strach něco udělat, něco změnit. Bojíme se nového a raději se propadáme do depresí a liitujeme se, jaký je náš život. Vše je nespravedlivé a svět je proti mě. Ale nejsem to spíš já, kdo se obrací od ostatních? Možná, ale v tuto chívli nás to stejně nenapadne...jsme totiž na dně.

Jak hluboké je dno? Pokaždé se ptám sama sbe, když je mi opět nejhůř a vše se mi vrací. Jako kdyby se mi vždy promílt celý můj život pře očima. A já byla jako divák, který se kouká na podivný film. Film mého života a vzpomínky, které bych nejraději neměla. Chtěla bych zapomenout a žít znova. Žít svobodně a splnit si vé sny. Ale vždy mě na zem opět srazí krutá realita, která nezná mezí a ničí i tu poslední naději, která nám na světě zbyla.

Když ztratíte své všechny své blízké, pocítíte ohromnou prázdnotu duše. Duše se rozpadá a umírá společně s jejich ztrátou. A vy už prostě nemáte sílu na další boj s realitou. Nechcete dál sedět a pomalu umírat na krvácení svého srdce, ale nemůžete si pomoci. Nemáte sílu se zvednout a jít dál. Jelikož ta prázdnota vás už zcela pohltila. Už nic nemá smysl, tak proč tu dál musíme přežívat a trpět? Co nám ještě zbývá splnit, než budeme konečně zbaveni svého utrpení a budeme moci v klidu odejít na věčnost?

"Jsem osamocen uprostřed davu lidí, jelikož nejsem důležitý a nic pro nikoho neznamenám."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 phoenix phoenix | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 9:15 | Reagovat

nehledej sílu, naplnění v blízkosti ostatních lidí. je tam, ale nestálá, lidi odchází a jiní přichází. hledej naplnění sama v sobě, měj se ráda, užívej si krásy všude, kudy půjdeš...
zapomenout a žít znova moc dobře nejde. co takhle spíš všechno, co tě tíží, minulost, smutek - přijmout a nechat jít, vyrovnat se s tím, odpustit...? to je cesta ke svobodě. a neříkej "chtěla bych", ale "chci". v tom je obrovský rozdíl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama