close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
"Víš, co je smutek? Sedět sám v pokoji a čekat na někoho, kdo už nepřijde."

Osamělost

15. ledna 2009 v 17:18 | Lucia |  About me

Připadáte si někdy osamělý? Natolik smutní a nešťastní, že nemáte s kým být? Já ano. Poslední dobou mi přijde. že jsem na celým světě ztracená. Sama mezi ostaními. Jsem s nima, ale jakoby sama. Nezapadám mezi ně. Nezapadám k ostatním. Nevím, zda-li to je dobře či nikoliv, ale jedno vím jistě, že pomalu přestávám existovat, protže za pár dní, týdnů či měsíců si na mě už nikdo ani nevzpomene. Jako kdyby mě vymazali.

Osamělá natolik, že se to nedá ani popsat. Měla jsem přátele, znala jsem lidi, kteří mě měli rádi a byli tu, když jsem potřebovala pomoci, ale kam se všichni poděli? Naše cesty se rozešli, jak čas utíkal, každý šel svým vlastním směrem, ale přesto někdo zůstal. Přišli nový lidé, tak jako asi každý jsem si našla nové přátele, ale to jsem ještě v tu chvíli netušila, jací budou a jak moc mi ublíží a udělají nezapomenutelné rány do mého srdce, které se již nikdy nezahojí.

Jsem možná trošku naivní a žiju ve svém vlastním světě. Vím o čem mluvím, protože jsem si v životě prožila své, a nebylo to nic přijemného. Proto se teď snažím radovat ze všeho, jsem ráda že tu můžu být a šťastná když si můžu užívat života. Mým snem je žít jako pohádková princezna z dávných věků, ale jelikož jsem taky i trochu realista, tak vím, že život není moc hezkej a že to není možné. Jsou těžké chvíle a jedna z nich je právě i tato.

Chvíle, kdy sama sedím v pokoji a přemýšlím o tom, co se zkazilo, co bylo špatně. Lidé, které jsem brala za své přátele, lidé, kteří mi byli nejbližší mě opustili. Bezdůvodně se ke mě odvráliti zády a už nepromluvili jediné slovo. Jako kdybych zmizela, jako kdybych přestala existovat. Vídám je, ne protože bych chtěla, ale protože je to nevyhnutelné. Jsou to totiž Ti, které vídám nejčastěji a nemůžu to zatím nijak změnit.

Jen přemýšlím, jak dlouho se to takhle dá vydržet, jak dlouho budu ještě neviditelná, než si mě konečně někdo všimne. Nechci se litovat, ani si stále opakovat, že chyba je ve mě. Protože vím, že to tak není. Vím, že jsem jiná než ostatní a taky si to umím přiznat. Nebojím se ničeho a říkám lidem do očí pravdu, ale někde se asi stala chyba.

Byla jsem totiž slepá, věřila jsem jim a oni mě zradili. Nechali mě napospas světu, který je nemilosrdný a krutý sám o sobě, a ten, kdo je na něm sám, je nejvíce zranitelný. Nikdy jsem si nemyslela, že se to stane právě mě, že mě všichni opustí a já jako kdybych přestala zcela existovat. Ale stalo se a už se to nedá vrátit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jmeno-neni-dulezite jmeno-neni-dulezite | E-mail | Web | 16. ledna 2009 v 16:37 | Reagovat

nevím, kdo jsou ti, o kterých mluvíš, ale... určitě nejsou jediní na světě. život je proud, proud, který všechno dobré i špatné časem odplaví, lidé přicházejí a odcházejí. nikdy nevíš, co (a kdo) tě čeká za rohem, nebo za dvěma, třemi rohy... byl by nesmysl říkat ti, že všechno bude dobré. ale většina z toho určitě časem být může...

(napadá mě... tak obecně, neuzavíráš se tak trochu ostatním? protože oni většinou nevidí ty skutečné příčiny, vysvětlí si to, že už nemáš takový zájem o kontakt s nimi... jenom hádám, je to možnost...)

pokud cítíš, že tě zradili... odpusť jim a jdi dál, nesnaž se vydržet, ale žij...

přeju ti hodně síly, ať už se pustíš do čehokoliv.

(p.s. budeš-li mi odpovídat, prosím raději na mail - stíhám kontrolovat nové články, ne však komentáře)

2 bammby bammby | Web | 21. ledna 2009 v 9:15 | Reagovat

hm ..mnoo slová zo srdca...každý máme také pocity a mno ano sú aj také chvíle kedy sú ovela intenzívnejšie....vravela si, že sa niekde stala chyba--ja jedinú len vidím vtedy, ked človek myslí viac na seba aa má priatelov lebo vdaka nim im mu JEMU je dobre..aa neviem nemôžem hovorit teraz konkrétne o tebe, len čo som si to prečítala ma toto napadlo...boo ja mám tiež takého kamaráta aa presne mám chut sa od neho odvárit, lebo sa stal z neho velký egoista..riadne že?--môj kamarát aa nechám ho vo svete len tak...chcela by som mu pomôct, ale bohužial mám tet svého aa aa ale verím, že sa naše cesty opet nejak dajú bližšie tak ako tie tvoje...bude všetko dobré uvidíš...teraz skús radšej mysliet na niekoho iného..--akús niekoho potešit, to moc pomáha zabúdat na seba a svoje problémy....určite ti bude líp=)

3 Lucia Lucia | 23. ledna 2009 v 16:15 | Reagovat

Rozhodně to nejsem já, kdo se uzavírá před světem a lidmi kolem sebe. Ale jsou to právě ti ostatní, kteří pro mě z nepochopitelných důvodů ztratili jakýkoliv zájem o kontakt, či alespon pokus o udržení vztahu...není to jednoduché denně vídat takové lidi, a vědět, že jsem pro to udělala maximum abych se to pokusila zachránit... Vím to, ale mrzí mě to, jen mě mrzí, že jsem ztratila lidi, na kterých mi záleželo a měla jsem je opravdu moc ráda.

4 jmeno-neni-dulezite jmeno-neni-dulezite | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 1:39 | Reagovat

myslím, že přesně tohle chápu, znám. asi tři kamarádi po sobě zminimalizovali kontakt se mnou - v momentě, kdy si našli slečny. to je pochopitelné, ale stejně to hodně mrzí... nevím jestli se to dá nějak řešit. já se vždycky, když mi to přijde líto, ohlédnu na ty uplynulé roky, kdy jsem s nimi trávil čas, a říkám si "stálo to za to".

dřív nebo později přidjou další lidé a bude to jiné, ale určitě ne jen horší...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama