close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
"Víš, co je smutek? Sedět sám v pokoji a čekat na někoho, kdo už nepřijde."

Stačí jen chtít...

30. května 2007 v 9:13 | Lucia |  Myšlenky a pocity
Když se podívám ven..nevidím nic jiného než šedivo a prázdno...lidi kolem mě jsou nevrlý, nepříjemní a mají nespočet starostí, že je vlastně ani nic jiného nezajímá...Je to smutný, vidět takový to pohled, ale setkávám se s tím čím dál častěji. Přijde mi, že většina z nás zapomíná na to hezké, co tu je...Je možná jednodušší nic nedělat, starat se jen sám o sebe...ale nepřipadáte si někdy sami? Ztraceni uprostřed davu? Opuštěni a zcela bezradni sami nad sebou?

Připadáte si jako kotě, které někdo zanechal na opuštěném ostrově, se slibem, že se vrátí...nezbývá Vám nic jiného než čekat...jste tam sami, ale věříte, že se pro Vás někdo vrátí...že se Vás někdo ujme, a bude Vás mít rád či dokonce milovat..stejné to je i s lidmi...čekáte, a myslíte si, že přijde zázrak, který Vás zachrání...ale stále se nic neděje...ubývá Vám sil i nadějí, že se to změní..ale Vy sami pro změnu vůbec nic neuděláte...tak co byste chtěli?

Sami nejlíp víte, že nic se samo neudělá..ani štěstí a láska nepřichází sama od sebe...musíte pro to něco udělat..a pak už záleží jen na Vás a na osudu, jaké to bude mít následky...ale i samotný osud, který není pevně daný můžete změnit ve svůj prospěch..stačí jen chtít...a vše pude líp...

Venku už se stahují černé mraky, a začíná pomalu padat déšť...nevím proč, ale už od mala to přímo miluji ...přijde mi, jakoby samotné nebe plakalo a odkrývalo nám kus sebe...prší...všichni se schovávají, aby nepromokli či se nerozmočili...vybíhám ven a na mé tělo dopadají studené kapky deště, které hřejí a mrazí zároveň...prší...a já se cítím volná a ničím nespoutaná...jako moře, které je v jednu chvíli klidné až téměř nehybné..ale to se může rázem změnit...a my vidíme moře, které bouří a hněvá se...
http://i.idnes.cz/05/121/cl/TONf810b_snih.jpg
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 annie annie | Web | 9. června 2007 v 11:16 | Reagovat

ahojky mam povidkovyy blog tak jestli rad/a ctes povidky tak se koukni, diky ;)

2 olda olda | 22. července 2008 v 19:00 | Reagovat

proc ve me slovo "chtit" vyvolava takovy odpor?ono urcite asi je neco jineho chtit a chtit.neni oboji to same...nakonec co kdyz clovek dostane co chce?bude stastny?napriklad ja porad touzim po lasce,po hlubokem citu...pak jsem s lidma a zjistim,ze mi nikdo nestoji,spis je to chtic nekoho mit,mozna touha po telu,po sexu...vsecko je to klise...na tehle zemi neexistuje opravdova laska a stesti a kdyz tak leda vyjimecne...je jeden citat,nevim presne jak zni...spis si pamatuju jen druhou cast a to ze kazdy jde svou cestou,ale o to je pak hezci kdyz se na ni nekde lide potkaji...to mi rika,ze pujdu radsi za svym svetlem,nez podlehat chticum a pomijivym laskam i kdyz bych tolikrat tak chtel...lepsi je jit cestou nitra a pak muze byt opravdu nadherne nekoho potkat protoze pak budes na jisto vedet jaky ten clovek je a ze jeho nitro je stejne...trochu spatlane ale snad to nekdo pochopi...ale myslim ze je to v odporu s CHTIT

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama