Připadáte si jako kotě, které někdo zanechal na opuštěném ostrově, se slibem, že se vrátí...nezbývá Vám nic jiného než čekat...jste tam sami, ale věříte, že se pro Vás někdo vrátí...že se Vás někdo ujme, a bude Vás mít rád či dokonce milovat..stejné to je i s lidmi...čekáte, a myslíte si, že přijde zázrak, který Vás zachrání...ale stále se nic neděje...ubývá Vám sil i nadějí, že se to změní..ale Vy sami pro změnu vůbec nic neuděláte...tak co byste chtěli?
Sami nejlíp víte, že nic se samo neudělá..ani štěstí a láska nepřichází sama od sebe...musíte pro to něco udělat..a pak už záleží jen na Vás a na osudu, jaké to bude mít následky...ale i samotný osud, který není pevně daný můžete změnit ve svůj prospěch..stačí jen chtít...a vše pude líp...
Venku už se stahují černé mraky, a začíná pomalu padat déšť...nevím proč, ale už od mala to přímo miluji ...přijde mi, jakoby samotné nebe plakalo a odkrývalo nám kus sebe...prší...všichni se schovávají, aby nepromokli či se nerozmočili...vybíhám ven a na mé tělo dopadají studené kapky deště, které hřejí a mrazí zároveň...prší...a já se cítím volná a ničím nespoutaná...jako moře, které je v jednu chvíli klidné až téměř nehybné..ale to se může rázem změnit...a my vidíme moře, které bouří a hněvá se...

ahojky mam povidkovyy blog tak jestli rad/a ctes povidky tak se koukni, diky ;)