Promiňte, že jsem dlouho nepsala...nějak na to poslední dobou není moc času...navíc jsem byla nemocná a měla jarní prázdniny, takže jsem návštívila hory, kde ale zrovna moc sněhu nebylo...Jak jsem měla volno a možnost vypadnout z domu na pár dní, tak jsem dost přemýšlela...ani už nevím o čem všem..ale snad o všem možném i nemožném...Myslím, že změna prostředí mi docela pomohla...ikdyž nevím jestli k lepšímu, ale doufám, že ano...co horšího by totiž mohlo ještě být? A to mě taky přivedlo na otázku "Co dál?" Co se mnou bude? Dokážu to všechno kolem mě zastavit, alespoň na chvilku?
Otázky, otázky, otázky...množí a hromadí se každému z nás v hlavě, ale málo kdo zná na ně odpovědi...někdy totiž existují pouze ty otázky, ale odpovědi nám zůstanou utajeny snad po celý náš život...ale možná je to i dobře...myslím, že kdyby každý znal odpovědi na všechno, co ho trápí..tak by asi nebyl nadšený...nevědomost je přece krásná a tajemná jako poupě květu...jednou se také rozevře a ukáže své tajemství...ale není překrásné pozorovat jak se pomalu rozevírá a vyrůstá? Takové to je i s otázkamy, odpovědi na ně dostane, až v ten okamžik, kdy jsme schopni to pochopit...a to je mnohdy až za dost dlouhou dobu...ale musíme být vytrvalý a nic neuspěchat...jinak by se nám to mohlo i vymstít...
Málo kdo z nás je trpělivý, obzvlášť v dnešní době...lidé stále nějak spěchají, ale přitom si ani neuvědomí tu krásu kolem sebe...Kdy jste se naposledy zničeho nic zastavili a pozorovali svět kolem sebe? Pamatujete si vůbec na to? Ne? Tak to je škoda...dnešní svět a život lidí je hlavně o spěchu...(a penězích)...takže zapomínáme na vše kolem...ale věřte, nebo ne...život a příroda mohou být nádherné, když se na chvíli zastavíme...a vnímáme vše kolem nás...
Otázky, otázky, otázky...množí a hromadí se každému z nás v hlavě, ale málo kdo zná na ně odpovědi...někdy totiž existují pouze ty otázky, ale odpovědi nám zůstanou utajeny snad po celý náš život...ale možná je to i dobře...myslím, že kdyby každý znal odpovědi na všechno, co ho trápí..tak by asi nebyl nadšený...nevědomost je přece krásná a tajemná jako poupě květu...jednou se také rozevře a ukáže své tajemství...ale není překrásné pozorovat jak se pomalu rozevírá a vyrůstá? Takové to je i s otázkamy, odpovědi na ně dostane, až v ten okamžik, kdy jsme schopni to pochopit...a to je mnohdy až za dost dlouhou dobu...ale musíme být vytrvalý a nic neuspěchat...jinak by se nám to mohlo i vymstít...
Málo kdo z nás je trpělivý, obzvlášť v dnešní době...lidé stále nějak spěchají, ale přitom si ani neuvědomí tu krásu kolem sebe...Kdy jste se naposledy zničeho nic zastavili a pozorovali svět kolem sebe? Pamatujete si vůbec na to? Ne? Tak to je škoda...dnešní svět a život lidí je hlavně o spěchu...(a penězích)...takže zapomínáme na vše kolem...ale věřte, nebo ne...život a příroda mohou být nádherné, když se na chvíli zastavíme...a vnímáme vše kolem nás...
ó ano, tak trochu znám něco z toho, co popisuješ... vnímání světa v jeho velikosti a rozmanitosti, krása přírody cestou ze školy, tiché sídliště plné lidského hemžení, božský klid samotářského rozjímání... to vše je mi útěchou a zdrojem síly, která mi umožňuje jít dál... doufám, že se dokážeš zastavit, alespoň na chvilku, nebo ještě lépe, že toto všechno dokážeš vnímat cestou za svým cílem... jako další rozměr života, který málokdo vůbec objeví...