Ach, lásko! Cítím tvou bolest a chtěla bych tě jí zbavit. Ale jak? Chtěla bych křičet, plakat nebo alespoň zašeptat, jak moc tě miluji, ale nejde to. Já vím, že už nikdy ti nebudu moct říct ani jedno slovíčko. Vím, že jsem odsouzena k mlčení. Sama jsem si zvolila tuhle cestu, ale trpím, když se trápíš. Ale i když mě neuslyšíš, naslouchej srdcem! Vždycky budu vedle tebe! Kamkoli půjdeš, kdekoli budeš, budu i já…s tebou!
Vidím tě, jak sedíš na posteli a pláčeš. Pláčeš pro mě. Nevidíš mě, ani neslyšíš. Jak ti mám říct, že jsem stále s tebou? Že tě nikdy neopustím? Jak bych tě taky mohla opustit? Vždyť jen díky tobě jsem prožila ty nejkrásnější okamžiky svého života! Sice je konec, ale mezi námi se nikdy nic nezmění. Já vím, že už navždy mě máš schovanou v srdci. Prosím, nepouštěj mě z něj ven!!
Ještě teď cítím tvou ruku v mé, když si mě za ni v nemocnici držel. Ještě teď cítím tvůj dech na své kůži a to mrazivé mravenčení, když jsem čekala na poslední polibek. Ale přece jen jsem se ho dočkala. Ještě teď cítím tvůj polibek na svých rtech…
Jak ráda bych ti setřela slzy a řekla ti, že všechno bude dobré. Ale nebude. Nedá se vrátit co se stalo. Nelituj ničeho! To jen díky tobě byly moje poslední chvíle těmi nejkrásnějšími! To jen díky tobě, jsem mohla vzlétnout. Prosím nevyčítej mi to! Nepros mě, abych se vrátila! Už to nemůžu vrátit. Rozhodla jsem se odejít. Odejít ze světa živých, ale stále tu zůstávám u tebe, zůstávám s tebou…
Moje srdce už nebuší…ale když žilo, bilo jen pro tebe! Ty to víš… Tak na to nikdy nezapomeň. Hlavně si nic nevyčítej! Musela jsem odejít…i když bych nejradši zůstala s tebou, živá. Ale nesměla jsem. Přišel můj čas a já musela odejít. Nevzpírej se tomu a a pokud mě doopravdy miluješ, tak za mnou nechoď!! Jednou se tu sejdeme, ale nesmí to být dříve, než máme určeno. Jednou se tě dočkám, ale teď na mě musíš zapomenout. Alespoň tvoje mysl, protože v tvém srdci ještě stále žiju. Ale i tam možná jednou umřu…a když se to stane, nikdy ti to nebudu vyčítat! Já vím, byla jsem sobecká, když jsem odešla a nechala tě samotného, ale prosím, odpusť mi to!
Prosím, už neplač! Život není vždy laskavý, ale nikdy nejsme tak hluboko, abychom před ním utekli, abychom se vzdali! Neplač, že už mě nemůžeš pohladit po tvářích, podívat se mi do očí a šeptat mi, jak moc mě miluješ. Já vím, že miluješ…a hodně. Zkus zapomenout, nechci aby ses trápil. Bude to hodně těžké, ale věřím, že ty to zvládneš! Vždycky jsi bojoval ze všech sil! Bránil si naši lásku před vším a před všemi. Prosím, bojuj!!
Ačkoliv jsem už jen pouhou vzpomínkou v tvém srdci, pouhým stínem mezi mrtvými, nikdy nezapomenu na chvíle života, na chvíle s tebou. Vím, že nikdy už s tebou neprožiju ani jeden okamžik, ale vždy budu stát vedle tebe! Jen díky tobě mi narostla křídla a stala jsem se tím, čím jsem. Po čem jsem toužila a vždy jen snila. Stala jsem se tvým andělem! Co víc bych si mohla přát? Snad jen…žít. Žít s tebou, držet tě za ruku a líbat tě. Ale i když mě nevidíš, neslyšíš, necítíš, sedím teď přímo vedle tebe a hladím tě po tvářích. Vždycky tu budu s tebou, abych tě chránila. Může se stát cokoliv, ale pamatuj, že tě nikdy neopustím. Jsem tu navždy s tebou…navždy v tvém srdci a vzpomínkách!