Stále čekámna příchod zimy...zima, kterou mám moc ráda...dokáže být překrásná...jako vločky, které padají z nebe až sem na zem...jako zmrzlé rampouchy, které vytváří mráz pro potěšení okolí...ale také je zima velice zlá...dokáže zabíjet...zima...nádherná, ale přesto tak nebezpečná až se nám všem tají dech...zima bez které si nedovedu představit svůj život...sníh, který nám dává sílu a naději, že život přece není tak zlý...sníh, který je bílí a čistý jako nevěsta oděna v bílých šatech nevinnosti...
Která se prochází nocí...nikdo kolem ní není...jen ona, tmavá noc ozářená hvězdami a leskem sněhu...byla venku sama, ale všechno kolem ní se třpytilo...je kouzelná noc, plná očekávání a tajemství...Šla opuštěnou ulicí, a náhle začalo sněžit...sníh, který byl tak překrásný až z toho mrazilo...došla až na samý okraj a pohlédla dolů...spatřila krásu světa, ale v hloubi duše věděla, že nemá pro co žít, koho milovat...jak tam tak stála začínala pomalu promrzat..dyť byla oděna pouze lehkými šaty, které se už dočista proměnili v ledovou pokrývku, která zabijí...
Naposled pohlédla na nebe...spatřila sílu hvězd, které září jen a jen pro ni....avšak na celém tom nebi bylo pár hvězd, které slabě poblikávaly...umíraly, stejně jako ona...poté spatřila hvězdu, která se řítila k zemi...bliká a padá...její svit je u konce...už nikdy nikomu nepřinese radost...přesně v tuto chvíli se dívka rozhodla skočit...padala do hlubin, stejně jako ta hvězda...konečně se cítila svobodná...bezstarostná...vítr ji čechral kadeře plavých vlasů a unášel dívku daleko...daleko od všeho...daleko od světa, který jí zklamal, a tolik ublížil, že to nedokázala přežít...
Která se prochází nocí...nikdo kolem ní není...jen ona, tmavá noc ozářená hvězdami a leskem sněhu...byla venku sama, ale všechno kolem ní se třpytilo...je kouzelná noc, plná očekávání a tajemství...Šla opuštěnou ulicí, a náhle začalo sněžit...sníh, který byl tak překrásný až z toho mrazilo...došla až na samý okraj a pohlédla dolů...spatřila krásu světa, ale v hloubi duše věděla, že nemá pro co žít, koho milovat...jak tam tak stála začínala pomalu promrzat..dyť byla oděna pouze lehkými šaty, které se už dočista proměnili v ledovou pokrývku, která zabijí...
Naposled pohlédla na nebe...spatřila sílu hvězd, které září jen a jen pro ni....avšak na celém tom nebi bylo pár hvězd, které slabě poblikávaly...umíraly, stejně jako ona...poté spatřila hvězdu, která se řítila k zemi...bliká a padá...její svit je u konce...už nikdy nikomu nepřinese radost...přesně v tuto chvíli se dívka rozhodla skočit...padala do hlubin, stejně jako ta hvězda...konečně se cítila svobodná...bezstarostná...vítr ji čechral kadeře plavých vlasů a unášel dívku daleko...daleko od všeho...daleko od světa, který jí zklamal, a tolik ublížil, že to nedokázala přežít...
