Nechápu, co se to se mnou děje...měla bych být šťastná, ale nějak se mi to nedaří...necítím už vůbec nic...nevim proč, ale nedokážu vyjádřit své pocity navenek, a tím jen ubližuji lidem kolem sebe...ale to nechci...moc ráda bych jim řekla, že mi na nich záleží, že si život už ani nedovedu představit bez těch pár lidiček, kteří mě tu mají opravdu rádi, a drží mě při životě...
Máte někdy pocit, jakoby jste byli prázdní? Máte pocit, že jste tady úplně sami? Přijde Vám někdy, že jste pro svět a lidi neviditelní? Život je jako tenká lávka přes hlubokou propast...jen pár provázků Vás drží při životě....ale ta nejistota se čím dál více stupňuje, když se přibližujete ke středu lávky...tam se zdá býti nejnebezpečnější...najednou se chcete vrátit, chcete pryč...ale cesta zpět není..jakoby se lávka rozpadla, nebo jakoby se za Vámi postavila vysoká zeď...
Existují jen dvě možnosti, jak se někam dostat, máme tu přece možnost volby...jedna cesta, velice náročná a složítá, je přes lávku až do konce...není to však pro každého, všichni nemáme takovou sílu, nebo spíše odvahu jít dál...tak nám už zbývá druhá cesta...možná bolestivější, ale rozhodně kratší...cesta do propasti, přelézt okraj a skočit...nechat se unášet vzduchem, a na malou chvíli se cítit naprosto svobodný a volný...krásný pocit, který nikdy nezapomenete...snad už jen proto, že máte svůj život plně ve svých rukách, a máte tu možnost si vybrat...se vyplatí žít...nebo to alespoň zkusit...
A věř, že přijdou dnové, kdy nebudeš už dál chtít být na této zemi, všechno Ti bude připadat hrozné, zlé a nespravedlivé...nebudeš už chtít žít tady...ale také mi věř, že přijdou dnové, kdy naopak budeš vesel, šťasten a snad i milován...nebudeš chtít, aby tyto krásné chvíle někdy skončily...a proto si myslim, že za tyto okamžiky stojí žít...ikdyž trvají velice krátce, a návrat do reality bývá mnohdy velice tvrdý...ale na ty chvíle už nikdy nezapometene a nikdo Vám je nemůže vzít...a když Vám opět bude nejhůř...vzpoměňte si na to krásné, co se stalo nebo děje ve vašem životě...a budete cítit radost, alespoň na malou chvíli
Máte někdy pocit, jakoby jste byli prázdní? Máte pocit, že jste tady úplně sami? Přijde Vám někdy, že jste pro svět a lidi neviditelní? Život je jako tenká lávka přes hlubokou propast...jen pár provázků Vás drží při životě....ale ta nejistota se čím dál více stupňuje, když se přibližujete ke středu lávky...tam se zdá býti nejnebezpečnější...najednou se chcete vrátit, chcete pryč...ale cesta zpět není..jakoby se lávka rozpadla, nebo jakoby se za Vámi postavila vysoká zeď...
Existují jen dvě možnosti, jak se někam dostat, máme tu přece možnost volby...jedna cesta, velice náročná a složítá, je přes lávku až do konce...není to však pro každého, všichni nemáme takovou sílu, nebo spíše odvahu jít dál...tak nám už zbývá druhá cesta...možná bolestivější, ale rozhodně kratší...cesta do propasti, přelézt okraj a skočit...nechat se unášet vzduchem, a na malou chvíli se cítit naprosto svobodný a volný...krásný pocit, který nikdy nezapomenete...snad už jen proto, že máte svůj život plně ve svých rukách, a máte tu možnost si vybrat...se vyplatí žít...nebo to alespoň zkusit...
A věř, že přijdou dnové, kdy nebudeš už dál chtít být na této zemi, všechno Ti bude připadat hrozné, zlé a nespravedlivé...nebudeš už chtít žít tady...ale také mi věř, že přijdou dnové, kdy naopak budeš vesel, šťasten a snad i milován...nebudeš chtít, aby tyto krásné chvíle někdy skončily...a proto si myslim, že za tyto okamžiky stojí žít...ikdyž trvají velice krátce, a návrat do reality bývá mnohdy velice tvrdý...ale na ty chvíle už nikdy nezapometene a nikdo Vám je nemůže vzít...a když Vám opět bude nejhůř...vzpoměňte si na to krásné, co se stalo nebo děje ve vašem životě...a budete cítit radost, alespoň na malou chvíli
