
"Kdo jsem? Proč tu jsem? ...na tomto krutém světě..."
Už dál nemůžu, ale je taky zcela možné, že už ani nechci...Nechci dál žít na této planetě, v této zemi, ale hlavně se všemi těmi zlými lidmi. kteří tu jsou kolem mě a přijde mi, že jich je tu čím dál více..a já to už nezvládám, už nevim, jak dál...nevim jestli existuje nějaké bezbolestné a snesitelné řešení...A pokud ano, tak jaké teda je?A má vůbec cenu žít tady?
"Jsem pořád tak sama...teda jsem s nimi...ale já je tak moc nenávidím, nenávidím!!!"
Denně potkávám lidi, kteří mě vůbec neznají a přitom jsme spolu každý den...neznají mě..ale přesto mě až moc pomlouvají a rozebírají, co dělám...Ale proč to všechno? Možná, že mě ani nechtějí znát, dyť to nepotřebují, jim totiž úplně stačí, že existuju a už mají spoustu témat k diskuzi...Ale přece se můžou bavit o čemkoliv, ale to asi ani neumí...žijou jen pomluvami o někom cizím...všechno je přece naprosto v pořádku, pokud se to teda netýká zrovna jich...což jim asi nehrozí...
Ale já už na tohle všechno nemám sílu, už mě to nebaví...nehci být s lidmi, kteří o mě nestojí, kterým nestojím ani za pohled...dyť ale všichni jsou tak moc povrchní...Copak to nevidíte? Ne, proč taky...dyť Vy jste slepí...slepí ke svému okolí, k lidem...nic nevidíte takové, jaké to opravdu je...
Myslím, že se to opravdu nedá dlouho vydržet...myslela jsem si, a doufala, že to bude lepší, že mě alespoň někteří mají rádi...ale asi jsem se mýlila...a to hodně...Já vím, že jsem dost naivní, teda byla jsem ještě víc...ale svět...opravdový svět...vám ukáže věci takové, jaké jsou...Jsem naivní, ale taky už pesimistka, prostě už vůbec v nic nevěřím, a myslím, že už to lepší nikdy...nikdy nebude...Svět je totiž krutej a zlej...ale jen někdo to vidí tak jasně...
Už dál nemůžu, ale je taky zcela možné, že už ani nechci...Nechci dál žít na této planetě, v této zemi, ale hlavně se všemi těmi zlými lidmi. kteří tu jsou kolem mě a přijde mi, že jich je tu čím dál více..a já to už nezvládám, už nevim, jak dál...nevim jestli existuje nějaké bezbolestné a snesitelné řešení...A pokud ano, tak jaké teda je?A má vůbec cenu žít tady?
"Jsem pořád tak sama...teda jsem s nimi...ale já je tak moc nenávidím, nenávidím!!!"
Denně potkávám lidi, kteří mě vůbec neznají a přitom jsme spolu každý den...neznají mě..ale přesto mě až moc pomlouvají a rozebírají, co dělám...Ale proč to všechno? Možná, že mě ani nechtějí znát, dyť to nepotřebují, jim totiž úplně stačí, že existuju a už mají spoustu témat k diskuzi...Ale přece se můžou bavit o čemkoliv, ale to asi ani neumí...žijou jen pomluvami o někom cizím...všechno je přece naprosto v pořádku, pokud se to teda netýká zrovna jich...což jim asi nehrozí...
Ale já už na tohle všechno nemám sílu, už mě to nebaví...nehci být s lidmi, kteří o mě nestojí, kterým nestojím ani za pohled...dyť ale všichni jsou tak moc povrchní...Copak to nevidíte? Ne, proč taky...dyť Vy jste slepí...slepí ke svému okolí, k lidem...nic nevidíte takové, jaké to opravdu je...
Myslím, že se to opravdu nedá dlouho vydržet...myslela jsem si, a doufala, že to bude lepší, že mě alespoň někteří mají rádi...ale asi jsem se mýlila...a to hodně...Já vím, že jsem dost naivní, teda byla jsem ještě víc...ale svět...opravdový svět...vám ukáže věci takové, jaké jsou...Jsem naivní, ale taky už pesimistka, prostě už vůbec v nic nevěřím, a myslím, že už to lepší nikdy...nikdy nebude...Svět je totiž krutej a zlej...ale jen někdo to vidí tak jasně...