close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
"Víš, co je smutek? Sedět sám v pokoji a čekat na někoho, kdo už nepřijde."

Svoboda a volba

10. listopadu 2006 v 18:24 | Lucia |  Myšlenky a pocity
Všichni pořád tvrdí, že máme možnost volby...někdy se rozhodujeme mezi dvěma někdy mezi více,ale co se stane, když žádnou volbu nemáme? Myslím, když nemáme ani z čeho vybírat...nemáme volbu si vybrat kdy a kde se narodí, jací budou naši rodiče, kdo bude náš další spolužák, už od narození vlastně nemáme možnost žádné volby....tak jaký to pak může být život...dyť není ani náš...jenom tak sedíme v prázdném pokoji...přemýšlíme...ale vlastně ani není o čem. V podstatě pouze jsme ale zároveň nejsme. Sedíš sám v pokoji, přemýšlíš, kam bys mohl vyrazit, s kým se bavit, jen abys nemusel být sám a přemýšlet...Ale žádné řešení není, všechno kolem tebe jako by se zastavilo...lidé se nehýbají, čas stojí...chtěl bys být jako oni. Zastavit se, ale nemůžeš...jako by nějaká vyšší moc určila, že ty budeš ten jedinný, vyvolený, který má možnost vše jakoby zdálky sledovat...Nemůžeš nic změnit, jsi jenom tichý pozorovatel...chtěl bys odtud pryč, ale žádné řešení neexistuje, nemůžeš odejít...
Život je tedy jako hra...dlouhá a téměř nekonečná...každý si říká, když už bude ten všemi očekávaný konec...kdy tohle všechno skončí? A skončí to vůbec někdy...
Tak tedy přestaňte mě ovládat!! Já nejsem loutka! Je to můj život, to já si ho mám řídit. Ne vy, ne oni...já, jenom JÁ!! Už mě štve, že nemůžu dělat to co chci...jednou mě ovládají naši, potom jsem zase sluhou času...a nakonec jsem pouhou postavičkou v životě. Co mám udělat, abych se cítila volná? Mám křičet? Ale proč, když mi nenasloucháte...mám plakat? A mělo by to nějakej smysl, když nevidíte moje slzy? Mám se uzavírat do sebe a přestat žít? Když se ohlídnu zpět, kdy jsem vlastně žila? Připadá mi, že jenom přežívám, že žádnej život vlastně není. Je to jenom jeden velký výmysl, kterej lidi vychvalujou, protože si nechtějí přiznat, že to všechno co se děje je jen pouhý přelud. Možná je to tím, že moje pocity vyplouvají napovrch, možná že už zase mě přišla navštívit stará známá: Deprese, ale co má vůbec za význam to, že žiju? Není to zbytečné? Nejsem zbytečná já?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama