
Co se to se všemi stalo?Nemáte duši ani cit?....máte to, ale jste zaslepený vámi samými...Připadá mi jako by jste byli z ledu, z jedné velké ledové kry, která pluje oceánem..ale i ta se jednou rozpustí...ale kdy se tak stane? A nebude už pozdě? Pozdě vše navrátit? Zpáchané činy, to co se už stalo...přece nikdy nejde vrátit...
Možná je to osud "co se má stát, stane se" Kdo ví? Ale vy máte tu možnost činit jinak, avšak vaše duše jsou zmrzlé a srdce z kamene či z ledu...všichni jste zaslepeni sami sebou...Copak to nechápete?Nechápete ty slzy, které přišly v neprávný čas? Dyť vaše slova palí jako led a mrazí jako žár...ta slova tak bolí...Bolest? Cítíte ji vůbec? Znáte ten pocit, když vás něco svírá a vy nemůžete ani dýchat? Pocit bezmoci a beznaděje...šílenství...
Nikdo není dokonalý, všichni by si měli být rovni, ale přesto tomu tak není....Svět je plný nenávisti, která škodí nejvíc vám samotným...je mi líto tohoto světa a lídí, kteří tu jsou... je mi líto, když nemůžu být s tím kým chci býti...
Ale jednou, snad, pochopíte, co jste udělali špatně....komu jste řekli to nesprávné slůvko...jednou...pochopíte...že každý je jen člověk...ale co jste vy? Vy jste přece také jenom lidé, kteří si stejně jako já nemohli vybrat rodinu, místo svého zrození či své okolí...ale snad si ještě můžete vybrat sami sebe...Avšak problém je v tom, že vy tu cestu nehledáte...je to pro vás moc složité...ale ona si vás ta "krása" světa jednou taky najde...a vy snad už budete schopni chápat tu malou duši, která tak trpí...Protože jste to byli právě vy, kdo jí tak moc ublížil...Ale ona to překoná a jednou se vrátí...jen s jednou myšlenkou...pomstít se...ale ne tak jako vy...ona bude krásnější a hlavně lidštější a snad vám i odpustí...
wow...opravdu moc pěkný..všechno, co tu máš je strašně hezky zformulované...opravdu smekám..