
Deprese...to slovo, nebo spíše sám pocit, který nikomu znás moc příjemný...Deprese, při které přemýšlíme o životě, lidech kolem Nás, smrti...Jen ležíte, uzavřeni před samotným světem, jste sami a přemíšlíte o smyslu života...Cítíte nesmírnou psychickou bolest, která ne a ne odeznít...trpíte a tak někteří časem sáhnou po něčem ostrém...v domnění, že bolest fyzická vystřídá psychickou, kterou už nezvládáte...ale mnohdy je vám pak mnohem hůře...
Přemýšlíte, co jste udělali špatně, za to tak moc trpíte, ale odpověď nenacházíte...vidíte kolem sebe ostatní lidi, kteří jsou tak strašně bezstarostní a řeší pouze povrchní věci...nechápete je...ale přesto mezi nimi hledáte bylost, která by vám porozuměla, se kterou byste se cítili dobře, která by vás milovala...ale čím déle hledáte, tím spíše nenacházíte...
Nakonec vám dojde, že budete trpět napořád, že ostatní lidé žijí ve lži, a nevidí věci takové, jaké doopravdy jsou...Vše kolem vás je nestálé a prchlavé...chcete umřít, ale nemůžete proto, že byste ublížili lidem, kteří vás snad mají rádi...chcete, ale nemůžete...a to vás dostává na samé dno, ze kterého snad ani není jiná cesta úniku...nakonec se stejně zhroutíte...a kdybyste nikoho neměli...neváhali byste a udělali to, co tolik chcete...